Ztraceno v překladu

23. února 2020 v 14:26 | Elwin Smaragdová |  Deníčkoidní věci
Říká se, že někdy je lepší nevědět. Taky se říká, že co se škádlívá.. a tak vůbec. Lidová slovesnost toho napovídá, jeden by se až uchýlil k "mlčeti zlato". Ale minimálně tomu prvnímu bych dala zapravdu.


Začátkem února jsme s nejlepší kamarádkou seděly u burgru, veganského a obarveného na růžovo, nemohly si vynachválit hranolky z batátů a já víceméně bezmyšlenkovitě koukla na mail. Ano, mám problém, vím o něm a dost špatně předstírám snahu s tím něco dělat, ale teď se o mojí závislosti na telefonu nebudem bavit, jo? Hranolka mi málem zaskočila, když jsem zjistila, že mám mail od jistého doktora. Mail, ve kterém byl návrh na setkání. Přirozeně že následující den a přirozeně, že mi jakožto geniální gentleman dal volnou ruku, kdy a kam. Narovinu - mohl si to odpustit. Jasně, že jsem byla štěstím bez sebe, zároveň mi bylo zle, protože kam chcete vzít historika - umělce? A jestli řeknete galerie, tak vás kopnu. Ne snad, že bychom nakonec nešli do muzea, šli, ale princip. Princip spočívající v tom, že o umění nevím nic, zhola nic, a tak budu mít další příležitost ze sebe udělat idiota. Pokud to náhdou nestihnu v prvních třech větách, kde jistojistě udělám dvacet hrubek. On to samozřejmě nebude řešit, protože je děsně laskavej, ale já si je v hlavě budu přehrávat další měsíc, žejo.
Theater Museum slibovalo Bosche. Jako takhle, nekecali, dámy a pánové, jenom mohli přidat, že mají jen jeden obraz a zbytek tvoří jistě zajímavá, ale dost nesourodá směs obrazů, fotografií a soch. Naštěstí nás zachránila výstava o tanečnicích od moderny do druhé světové války. Že si doktor vždycky udělá kolem dvou hodinu času, na to jsem si už zvykla, takže přesně po uplynutí téhle doby se omluvil, že bude muset jít. Po cestě na tram jsme ještě stihli kratičkou konverzaci na téma "nesnáším Londýn, ale určitě bych ti ho doporučil, zas za návštěvu stojí". A prý že si to užil a že si to musíme zopakovat. Přirozeně že bylo "amazing to see me again".

Užil si to extrémně, takže jsme se další dva a půl týdne neviděli. A na řadu znovu došlo ono obligátní "lepší nevědět", když jsme měli akci na stipendiátu. Ač jsem původně nechtěla, nakonec jsem se přihlásila. Ač mi nejlepší kamarádka telila, abych nečekala, že tam bude,... v tramvaji na akci jsem prostě věděla, že přijde. Přišel, jak je jeho dobrým zvykem, pozdě. Zjistili jsme, že oba chodíme po hřbitovech. Taky, že jsme v Hufflepuffu, což byla nejvíc nejzásadnější otázka. Padl obligátní poznatek, že jsem krásná a že vypadám rozhodně mladší než na 29. Když náš nový kamarád Ital pěl ódy na to, jak skvělá jsem, doktor mohutně přikyvoval. Jak z těchle poznatků obvykle nadšená nejsem a netuším, jak na ně reagovat, tentokrát jsem nemohla právníkovi být vděčnější. Když ale z doktora vypadlo, že rozumí mým ex, kteří si mě chtěli vzít, srdce mi vyskočilo až někam do krku.
Po cestě na tramvaj jsme si udělali zastávku u opery, neb se konal ples a my sledovali úchvatně oblečené návštěvníky, kteří přijížděli v kočárech. Kolik rakouských osobností znáte, mimochodem? Falco, Mozart, Adolf, Zweig a vrchol krasojízdy jediný žijící Handke. Krátká odbočka k literatuře, o které se mi se dvěma skleničkami vína v krvi mluvilo mnohem lépe. Ódy na krásu Vídně a povzdech nad nepřátelskými obyvateli Barcelony. Najednou jsme spolu byli déle, mně se neklepaly ruce a všechno bylo tak krásně klidné a přirozené. Rozloučili jsme se, obejmuli. Omluva, že málo odepisuje a můj uvolněný jazyk na to, že stačí napsat aspoň 24 hodin předem, nepotřebuju romány. Anebo mu příště pošlu sovu.

Moje britské mámení jaksi ne a ne skončit. Pokaždé, když ho vídím, se mi v hlavě vyrobí kaše a já nejsem schopná dát dohromady ani jednoduchou větu o podmětu a přísudku, protože achmůjbože je tak krásnej. A nepomůže ani, že mluví tou dokonalou prototypickou angličtinou, ano, přesně tou, kterou mnoho lidí považuje za nejvíc sexy (zdravím Liny, která není fanouškem). Nevím, co si myslet, zda si vůbec něco myslet. Ale pokaždé, když si říkám, jestli se raději nevybrečet a nejít dál, udělá něco, čím mě dostane. Zas a znova. Archanděl...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 23. února 2020 v 15:02 | Reagovat

Jen víc a houšť... :-D

2 Lu Wild Lu Wild | Web | 23. února 2020 v 15:46 | Reagovat

No jo, ví jak na nás. Zmetci :D

3 Odesílatelka Odesílatelka | Web | 23. února 2020 v 16:48 | Reagovat

Bodejť, sexy Angličan se sexy přízvukem, ten aby neudělal v hlavě kaši. :D

4 Elwin Elwin | E-mail | Web | 23. února 2020 v 18:27 | Reagovat

[1]: ach jo :D na tvůj první komentář k britské situaci v mém životě nezapomenu, jedeš ve stejném duchu :D

[2]: přesně! Zmetci jedni :D

[3]: viďžejo? Natož když je úplně zbytečně chytrej a vtipnej... a vůbec!

5 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 23. února 2020 v 18:29 | Reagovat

[4]: Dyť já Tě mám ráda... ;-)

6 Anna-Marie Anna-Marie | E-mail | 23. února 2020 v 20:47 | Reagovat

Mňam kaše... :-D ne, pardon... och, ach a oj :) Zaprvé: rozhodně vypadáš mladší, než na to číslo, co je nejšpíš překlep (ganz im Ernst jsem myslela, že jsi max stará jak já, takže vlastně stará :D ) a krásná jsi též
Zadruhé: v tomhle ti zvidím Vídeň, vždyť i procházka po večerním městě je romantická a kde jinde potkáš návštěvníky plesu v opeře (jako toho opravdového), to jsou jedinečné zážitky
Zatřetí: věř si, věř si, věř si! Jsi inteligentní, krásná a mladistvá žena, která si zaslouží být obdivována a milována i muži s britským přízvukem a vzít by si tě měl chtít každý!

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 24. února 2020 v 10:13 | Reagovat

Z textu na mě vykukují emoce velmi smíšené, takže musím říct, že konec článku mě překvapil. Říkala jsem si jejda, teď to přijde, ta jobovka, co se asi stalo... a ono ne :-) Bylo to pro mě překvapení příjemné a já moc doufám, že bude ve výsledku i pro tebe :-) (Stejně jako to, že se zrovna tenhle článek dostal na titulku.)

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. února 2020 v 10:32 | Reagovat

Je-li zmíněná kaše okořeněná vtipem a prototypickou angličtinou, může být výsledná krmě chutná :-).

9 Elwin Elwin | E-mail | Web | 24. února 2020 v 19:32 | Reagovat

[5]: a já Tebe taky :)))

[6]: Kaše super, viďžejo? Taková ovesná třeba :D
Zaprvé: díky :D ne, není to překlep, letos budem slavit krásnou kulatou třicítku :D :D :D a im Ernst, jsme xyz Jahre jung, zapamatuj si to už konečně! :D
Zadruhé: jo, v tomhle je Vídeň boží, taková ta neuvěřitelná kombinace moderního života, s bezbřehou laskavostí místních a zachovanými tradicemi, které jsou pohádkové.
Zatřetí: snažím se, fakt. Ale s doktorem z Cambridge to je prostě náročný :D ale snažím se!
Děkuju za tenhle komentář, Maru, až jsem slzu uronila. Jsi boží!

[7]: Ono to jsou smíšené emoce, neuvěřitelná zamilovanost, snad poprvé odhodlání jít do toho po hlavě a nedržet se zpátky, emoce, které jsem nikdy dřív necítila a zároveň neuvěřitelná frustrace, protože prostě nemám potuchy, jestli si ze mě dělá srandu, je prostě jen srdečnej, nebo ke mně cítí něco víc... :D vždyť mě znáš, já to nevzdám, jen jsem v těch obdobích mezi jednotlivými setkání občas pěkně naštvaná :D
(Titulka mě dostala, měli tam šoupnout nějaký z tvých geniálních článků, na které si brousím zuby!)

[8]: tak to sice je, ale zas trochu nepraktická v konverzaci :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama